Jaké to bylo být au- pair?

26. srpna 2015 v 11:56 | Lizzie |  Au-pair
Tak to je asi nejčastější otázka, kterou mi lidé pokládají.

Předem upozorňuji, že jsem tuto "práci" dělala "jen" měsíc a půl, což je velký rozdíl oproti např. jednomu roku. Člověk to vnímá jinak, protože ví, že to není na tak dlouhou dobu, takže se mu stýskat po domově moc nebude. A má kamarádka mi řekla, cituji: "Tak to je dobrý! I kdyby to byli třeba nějací marťani, tak to kdyžtak vydržíš!"
A je to pravda. Kdyby to náhodou byla špatná rodina, měsíc a půl se prostě přežije.

Až na to, že bych tam teď nejraději odjela na rok, ale to sem teď nebudeme tahat... :D

Když jsem jela autobusem domů a sepisovala si vše, co se událo, na konci jsem napsala:

Být au-pair je jako když stavíte budovu. Postupně stavíte zdi, přidáváte patra, doplníte ji okny, dveřmi, až z toho vznikne dokonalý dům. S tím rozdílem, že ho na konci musíte zbourat.
A potom z něho zbydou jen ruiny, na které se můžete chodit dívat, aby vám připomínali tu nádhernou stavbu. Ale vy víte, že už nikdy nebude taková, jaká byla.

Víte, já jsem si to užila. Vážně. Než jsem odjížděla z Česka, byla jsem nervózní z toho, jestli zvládnu sama letět letadlem, jestli se dokážu postarat o děti,... bála jsem se, aby se jim třeba něco nestalo a celkově, abych splnila vše, co jsem slíbila. Ale nikdy mě nenapadlo, že nejtěžší část bude ta, kdy přijedu domů a nebudu moct být s nimi.

"Milujeme tě, naše holčičko."

Je krásné, že mi od nich stále přicházejí zprávy, i když už jsem zpátky doma. Každá zpráva, fotky, video, nahrávka mě tak potěší, že mám chuť z toho plakat. Ale je to také těžší...

Ovšem neříkám, že to bylo vždycky dobré. Byly samozřejmě i okamžiky, kdy jsem nevěděla, co mám dělat, kdy kluci křičeli a škádlili se a já už nevěděla, jak na ně mám jinak zařvat, aby přestali. Ale byli to kluci... A to se dalo čekat :D Trvalo dlouho, než mě Helios začal mít opravdu rád a mě to do té doby hodně trápilo. Dlouhou dobu jsme si spolu rozuměli jen když jsme spolu byli sami a to se moc často nestávalo. Jak jsem ale potom byla šťastná, když jsem si k němu našla tu správnou cestu. A potom jsem litovala, že jsem ji nenašla dřív. Ale děti někdy potřebují čas. I Raki mi to říkala...

Jednou, když jsme spolu s taťkou Vicim vařili, se mě zeptal, jestli příští rok budu zase zkoušet práci au-pairky. Já se tak zamyslela a řekla jsem: "Já nevím. Nevím, jestli jsem na tuhle práci dobrá."
Byla to pravda. Nikdy jsem nevěděla, jestli jsem dobrá. Jestli tu práci dělám dobře. Jestli s dětma dost mluvím, jestli děláme ty správné věci, jestli bych je měla více objímat, dávat pusy... Nebyla jsem na to z Čech zvyklá.
I přes to, že mi Vici s Raki říkali, že jsem dobrá a že jsou se mnou šťastní, stejně jsem si nikdy nebyla jistá.
A když jsem Vicimu řekla, že nevím, jestli jsem dobrá, přestal krájet zeleninu, podíval se na mě a zakřičel: "Sedni si tady!" a ukázal na židli.
Celkem jsem se ho i lekla, ale znala jsem Viciho i jeho srandovní chování. Sedl si vedle mě, chytnul mé ruce a řekl: "Alči, ty jsi moc dobrá! Je jasné, že nemůžeš být dokonalá. Jsi mladá, je ti jen 19 let, panebože! Ale koukni, co jsi dokázala! A navíc, ukaž mi osobu, která je dokonalá... Neexistuje."
Nesouvisí to sice moc s tímhle článkem, ale Vici mi potom řekl, že si nikdy nesmím říkat, že jsem špatná. Svěřil se mi, že jeho kamarád v únoru spáchal sebevraždu. Asi si myslel, že je špatný. Vici mi řekl, že bychom měli svým blízkým říkat, že jsou důležití. Protože možná, že kdyby to řekl svému kamarádovi, nestalo by se to.
Tuhle konverzaci jsme tak trochu proplakali.

Zjistila jsem o životě hodně. Být au-pair není jen o hlídání dětí. Poznáváte lidi. Učíte se novým věcem. Zjistíte, že všechno se dá zvládnout. Ale že člověk musí bojovat. Bojovat, aby nikdy nelitoval toho, že se snažil málo. Někdy naše bitvy prohráváme, ale co na tom, když víte, že jste pro to udělali všechno? Všechno zlé je k něčemu dobré.
S Raki jsme vždycky říkávali, že všechno je osud.
Osud, který mě poslal do Španělska...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama