Květen 2015

A co bylo dál?

28. května 2015 v 10:56 | Lizzie |  Mé myšlenky
Nový článek po měsíci a půl. Jaj, to už je nějakej pátek...

A teď už konečně můžu psát. Nemusím zpracovávat otázky, učit se do nocí a rozklepat se při myšlence na den 26.5., protože víte co? Už mám maturitu! Čtyři roky se na ni člověk připravoval a po jednom dopoledni je najednou konec. A co bylo na tom nejvtipnější? Že to bylo celkem fajn dopoledne. Ne, vážně jsem nečekala, že na maturitě by mohla být tak dobrá atmosféra a že se kolikrát budeme moci i zasmát. Docela mě i bavilo se s mou angličtinářkou dohadovat o tom, na jakou kulturní akci spolu půjdeme, u čehož jsme musely vypadat jak dlouhodobí manželé, nebo třeba mluvit o Španělsku či polemizovat s češtinářkou nad tím, proč je dobré, aby děti měli dobrý vztah k zubařům (měla jsem hodně zajímavý neumělecký text).
http://www.exil.sk/images/student.gif

Samozřejmě kdybych věděla, že to bude takové, asi bych mohla být víc v klidu. Přece jenom cesta autobusem na maturitu, ve kterém bylo asi 100° (nebo se mi to třeba jenom zdálo), nebyla příliš pozitivní a posledních pět minut jsem si v duchu opakovala; Bože, já se pozvracím, pozvracím se! Naštěstí po prvním předmětu, kterým byla ekonomika, jsem si řekla, že teď už musím dát úplně všechno. A zvracet se mi už nechtělo.
A taková byla maturita.
http://www.szskm.cz/sites/default/files/styles/sekce/public/field/kategorie/maturita_i.jpg

Když jsem jela autobusem domů a v uších mi hrály dojemné písničky, málem jsem se rozbrečela štěstím, ale zároveň i proto, že jsem věděla, že na své škole končím. Rozhlédla jsem se ven, kde v dáli bylo vidět město, do kterého jsem jezdila každý den po celé čtyři roky a kde jsem zažila nejlepší roky. Byla jsem tak pohlcená maturitou a učením, že mi předtím prostě nedošlo, že to bude konec. Že už se do této školy nevrátím... Divné, co?
A teď si tu tak sedím doma a čekám. Čekám na to, co bude. Víte, připadám si, jako když hodí do vody rybu, co neumí plavat. Ani nevím, jak teď mám žít. Mám tolik volného času, že ani nevím, co s ním... Chvílemi mě i trochu děsí představa budoucnosti.
Ale to jsou příliš depresivní myšlenky, které teď rozhodně nechci mít v hlavě! :) Prostě občas něco končí, něco začíná a já se budu snažit, aby má další cesta, byla tak skvělá jako tato. Protože já jsem si to užila!

Jak jste se měli vy? :)