Březen 2015

Co bude dál?

28. března 2015 v 13:17 | Lizzie |  Témata týdne
V poslední době není dne, abych si tuto otázku nepoložila. Je to těžký rok. Těžký na rozhodování. Těžký na psychiku.
V hlavě se mi točí několik otázek, na které se neustále sama sebe ptám, jako bych snad měla znát odpověď.
Udělám maturitu? Zvládnu obhájit svou práci? Odjedu v létě na brigádu do zahraničí? Půjdu na vysokou? A kam? Bude se mi tam líbit? Budu to zvládat? Budu bydlet ve vlastním bytě? Najdu si práci? Zvládnu tak obrovskou změnu, ať se stane cokoliv? Zvládnu žít bez některých lidí?
Pro člověka jako jsem já, který se občas dost bojí změn, je toto tak trošku... na zhroucení.

https://encrypted-tbn3.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcTn-LEPDojdOGeFvn27uotLM8cErzIli_flbyF3XYQ2Mds4IrFsdw

Ale říkám si, že je to dobrá zkouška. Alespoň si zkusím, co vydržím. Vždyť co se může stát? Člověk by měl zkusit všechno. I kdyby to třeba nemělo dopadnout dobře.
Jak říká Paulo Coelho: Jen jedna věc dělá sen nemožným: Strach z neúspěchu.
A já si uvědomila, že je to pravda. Proto jsem se rozhodla, že chci o prázdninách zmizet. Byl to můj sen už několik let, tak proč bych to neudělala? Jistě, že jsem měla strach se takhle rozhodnout. Mám ho pořád. Bylo by tisíckrát jednodušší zůstat tady. Ale mohlo by se taky stát, že bych si to tímto způsobem mohla říkat celý život a za žádným snem bych nikdy nešla. A jaký bychom potom měli důvod žít, kdybychom si neplnili své sny?

Co bude dál? Nevím. Má představa o budoucnosti je teď dost nejasná. Může se stát cokoliv. A co se má stát, to se taky stane.

River Flows in You

20. března 2015 v 17:53 | Lizzie |  Hraju na klávesy
Rozhodla jsem se, že tu opět zase zveřejním nějaké to videjko, kde hraju na klávesy a tentokrát to bude písnička River Flows in You od Yiruma, což je prostě a jednoduše klavírní skvost. Hraji samozřejmě o dost zjednodušenou verzi, protože byla celkem jednoduchá (až asi na 1 hmat), takže jsem si řekla, že bych se alespoň tohle mohla naučit. Opět samozřejmě podle tutoriálu na Youtube...


A pokud vám tam chybí jeden tón na konci, tak vám tam chybí správně :D Vlastně mě na to upozonila má kamarádka. Asi existuje víc možností, jak to zahrát...

A buďte prosím znovu toleratní. K žádnému učiteli jsem nechodila :D



Co se děje v mé hlavě

20. března 2015 v 17:28 | Lizzie |  Mé myšlenky
Nemůžu ani uvěřit tomu, že jsem poslední článek zveřejnila více než před měsícem. Čas teď nebezpečně rychle letí.

V poslední době jsem se zklamala v mnoha lidech. Je zajímavé, že stačí jedna věta, která změní váš názor na jednoho člověka. Snažím se brát lidi takové, jací jsou. Každý má své chyby a každý se chová určitým způsobem. Jsou ale věci, které z hlavy prostě nedostanu. Ať se snažím sebevíc a i když vím, že to ten člověk nemyslel tak, jak to řekl. Doufám.

Cítím se sama. Vím, že to pravděpodobně přejde, ale bude to možná jen proto, že si budu falešně nalhávat, že jsou kolem mě lidé, kteří mě mají rádi a naopak. Je lepší žít ve lži spokojení, nebo ve pravdě nešťastní? Je lepší si něco nalhávat jen proto, abychom se cítili lépe?
Jde to. Ale když se potom přesvědčíte o tom, že jste si celou dobu jen lhali, zraní vás to. Jako to teď zraňuje mě.

Když se vám něco takového stane, čekáte podporu u těch nejbližších. A je smutné, když ji nenajdete u člověka, u kterého byste to opravdu čekali. Ne. Naopak. Jen do do vás taky zakousne, protože prostě nemůže dopustit, abyste byli lepší než on. Proč jsou jen lidé takoví? Proč prostě alespoň jednou nemůžu mít něco lepšího? Proč vás za nic nepochválí?

Naštěstí ale existují lidé, kteří vám rozumí a paradoxně jsou to osoby, do kterých byste to ještě nedávno ani neřekli. A jsem neskutečně šťastná, že je mám.

Prostě mám jen poslední dobou pocit, že se něco pokazilo. Nevím, možná za to může stres. Možná prostě se teď všichni snaží starat jen o sebe, aby to všechno zvládli. Maturitu. Já to chápu. Ale nikdy bych neudělala to, co někteří z nich udělali nebo řekli mně.