Prosinec 2014

Shrnutí roku 2014

31. prosince 2014 v 16:18 | Lizzie |  Mé myšlenky

...aneb co se drahé Lizzie povedlo a nepovedlo

A je to tady... 31.12. - poslední den v roce 2014. No nenabízí se úplně, aby si člověk řekl, co se během tohoto roku stalo, co mu přinesl anebo naopak vzal?

Tady je vše, na co jsem si vzpomněla:

Překročila jsem hranici dospělosti: Tak tento fakt přeci ani nemůžu vynechat. Konečně se můžu vdát, jít volit, nebo třeba mít dobrý pocit při hlášení; Upozorňujeme, že tento pořad není vhodný pro děti a mladistvé. Ha! ...Samé potřebné věci.

Vrátila jsem se do puberty: 18 let mi sice bylo, ale bohužel to tak moc nevypadá. I když nevím, jestli jsem správně použila slovo "vrátila", protože v typické pubertě jsem dříve nebyla- byla jsem slušná holka, co chodí spát brzy a čistí si 2x denně zuby. Teď se u mě občas projeví rebelské choutky po něčem zakázaném či nevhodném. Více to raději rozebírat nebudeme.

Udělala jsem autoškolu: Á, tak to byl zatím asi největší úspěch v mém životě. (a taky se vám musím pochlubit, že jsem zatím nikoho nepřejela). No dobře, občas, když delší dobu nejezdím, si musím říct pomůcku spojka-brzda-plyn, abych věděla, kde co je...

Zažila jsem svůj 1. rozchod: Tak tohle je trošku smutnější část, nicméně si myslím, že to bylo správné rozhodnutí. Asi bylo něco špatně, když si člověk potom říkal; Jo! Konečně jsem volná! Ale stydím se za to. Neskutečně.

Začala jsem se konečně vážně rozhodovat o své budoucnosti: Už žádné řeči typu; To nějak dopadne., Něco si najdu. nebo Co se má stát, stane se. Už konečně alespoň zhruba vím, co budu dělat po střední škole... Stejně to bude zase úplně jinak, co? :D

Ještě víc jsem se sblížila s našima: Nevím, jestli je to tím, že vím, že už s nima příští rok asi bydlet nebudu, ale snažím se rodičů užít. Trávíme spolu večery, pijeme, v létě sledujeme západy slunce, hrajeme hry... "Nechceš dnes večer někam zajít?" "Néé, promiň, máme s našima vinný večer." Má klasická odpověď každý pátek. A nejsme z Moravy :D

A se svou třídou: Ano, o tom už jsem tu taky psala. Netušila jsem, že v posledním roce na střední se všichni budeme chovat jako šílení blázni. A to myslím v dobrém, samozřejmě :) Je to jako s našima... řekla bych, že se snažíme si toho roku ještě užít.

Tak to by bylo prozatím všechno :) Rok 2014 je u konce a já bych vám ráda popřála, abyste v roce 2015 našli vše, co hledáte :)

A co jste prožili Vy v roce 2014? :)

Pusa na dobrou noc

28. prosince 2014 v 10:46 | Lizzie |  Témata týdne
Někteří lidé tvrdí, že pusa na dobrou noc je zbytečná. Jak jinak bychom si ale měli projevovat lásku než tímto gestem? Copak to není to nejhezčí, co můžeme pro druhého udělat?

Pusa na dobrou noc je symbolem lásky. Je to poslední věc, kterou v ten den obdržíme, či udělíme a která nám pomáhá usnout s lepším pocitem- s takovým, že vás má někdo rád... nebo, že máme koho milovat.

Já mám to štěstí, že dostávám pusu na dobrou noc od svých rodičů. Už odmalička. A přes to, že mi je 18 let, potřebuju ji. Potřebuji vědět, že mě mají pořád stejně rádi. Vždyť se přeci nic nezměnilo.

Je to sice jednoduché gesto, ale silné. Projevujeme tím náklonost, úctu, nebo se třeba snažíme toho druhého ochránit před zlými sny. Dáváme někomu důvod, proč další den vstát a těšit se na nový den.

Z jakého jiného důvodu bychom taky měli žít než kvůli druhým? :)


Vánoční svátky

27. prosince 2014 v 19:56 | Lizzie |  Mé myšlenky
Zdravím Vás!

předem bych se chtěla omluvit, že jsem na blogu teď moc nebyla a ani vám nepopřála hezké svátky. Doufám, že mi to odpustíte. Znáte to, Vánoce jsou velmi časově náročné. Ujídání cukroví a sledování Lásky nebeské (snad už po milionté) totiž zabere dost času.
Tak jo, přiznám se, že jsem teď prostě strašně líná. Nejradši bych se jen pořád dívala na pohádky a hrála si s novými dárky. Chvílemi si až říkám, že mě někdo strojem času přemístil do mých 5 let, kdy má reakce na dostávání a hraní s dárky byla oprávněná. Jenže mě ta radost neopustila ani trochu. Pokaždé, když se teď probudím, těším se, až si zase budu moci prohlédnout nové knížky, až si budu moc zkusit nové oblečení či si zahrát novou hru. Proč dospívat, že?

Nemám ráda, když svátky končí. Celé to měsíční snažení, kdy jste uklidili každý kout vašeho domova (protože vánoční úklid se prostě dělat musí), pracně nakoupili všechny dárky a vyzdobili váš byt/dům... to všechno kvůli Vánocům, které jsou pryč, dříve než stihnete říct Vánoce. Klasika.

Ale já si Vánoce užila. Vážně. Já je prostě žeru.

A co vy? Jak jste si užili vánoční svátky? Dostali jste nějaký dárek, který vám vyrazil dech? :)

Samomluva

15. prosince 2014 v 19:25 | Lizzie |  Témata týdne
"No tak, Lizzie, utíkej, už máš jen 2 minutky. Hopky dupky." Taky když si povídáte sami se sebou, říkáte samé blbosti? Asi si myslíte, že když mluvíte pouze na sebe, je jedno, jak to zní. A máte vlastně pravdu. Jen když se nad tím potom zamyslíte, pomyslíte si; Já jsem ale divná. (To taky řeknete nahlas)
Jó, takový pocit znám. Myslím, že bych asi nemohla žít bez samomluvy. Nedokázala bych se jí ubránit. Je to přirozená součást mého života. No... přirozená nevím, ale zbytek je určitě pravda.
Proč má vlastně člověk potřebu mluvit nahlas místo toho, aby poslouchal jen své myšlenky? Je to snad proto, že mu chybí společnost? Nebo proto, že na to chce dát důraz? Těžko říct.

Trpím samomluvou
Já tedy samomluvu nejčastěji používám, když na sebe nadávám (to si pak něco vyslechnu...), nebo naopak když se chválím (hned ze sebe máte lepší pocit, když si nahlas řeknete; "Já jsem dobrá!" nebo "Šikovná holka!"). Proč to taky držet v tajnosti, jen to hezky vykřikněte do světa! :D

Upřímně se teď bojím, že mi napíšete, že samomluvou vůbec netrpíte a já se budu cítit ještě trapněji než po sepsání tohoto článku.

A tak se Vás tedy ptám; Trpíte samomluvou? Co si nejčastěji říkáte? :)

"Maličkosti, které dělají lidi šťastnými"

7. prosince 2014 v 19:32 | Lizzie |  Témata týdne
Pamatuji se na jeden letní večer. V ten den se na obloze vytvořily nádherné barvy a společně s kouzelným západem slunce tvořily úžasnou scenérii. Byla jsem sama doma a tak jsem si řekla, že si půjdu tento pohled vychutnat na náš balkón, který je umístěný v nejvyšším patře paneláku. Vzala jsem si s sebou deku, protože už přeci jenom byla trochu zima a tuto večerní atmosféru jsem ještě vylepšila písničkou Amazing Grace, která mi hrála z mobilu.
Asi by bylo těžké přesně popsat, co jsem v tu chvíli cítila. Štěstí. Obrovský pocit štěstí. Bylo to, jako by neexistovalo nic jiného než ten pohled. Pohled, který vás uklidňuje a zároveň vás nutí přemýšlet o tom, jak je neskutečný. A taky to, že jste si to vlastně nikdy pořádně neuvědomili. Něco tak krásného existuje? Proč jsem to dřív nevnímala? Proč člověk hledá pořád něco výjimečného a přitom to má přímo na dlani?
Je pravda, že některé věci bere člověk jako samozřejmost. Ať je to západ slunce, o kterém jsem mluvila, smích, doteky blízkých, vůni květin... Přitom tyto maličkosti jsou snad nejdůležitější věci, které existují. Kdyby z nich lidé čerpali, nikdy by nemohli říct, že je nebaví žít.
Říká se, že v životě nejsou krásné věci, ale okamžiky. A to můžu rozhodně potvrdit.


Od té doby se často dívám na západy slunce. Zrovna nedávno jsem učarovaně zírala z okna na jeden z nich, skoro jako bych vyhlížela prince na bílém koni. Ale tohle je snad ještě krásnější, ne? :)