Listopad 2013

Milý příteli,...28.11.

28. listopadu 2013 v 16:00 | Lizzie |  Mé myšlenky
Milý příteli,
věříš na osud ? Věříš, že je dáno, co člověk udělá, čím se stane, či koho bude milovat ? Myslela jsem, že to tak funguje... že co se má stát, stane se. Ale není to trochu postavené na hlavu ? Proč by člověk nemohl dělat rozhodnutí, která se mu zlíbí ? Proč věříme tomu, že máme předepsaný osud ? Proč neděláme rozhodnutí, která nás napadnou ?
Dřív jsem toho využívala. Nelámala jsem si s "ničím" hlavu, protože jsem si řekla, že to prostě nějak dopadne. Tak, jak to má dopadnout. Ale proč prostě nedělat všechno naplno a nezabývat se osudem ?
Moje kamarádka mi řekla: "Netvrdím, že osud neexistuje. Jen nechci, aby mi řídil život".
Ono je to těžké. Možná i rozhodnutí, která uděláme nečekaně či spontálně jsou napsány v našem osudu. A nic s tím neuděláme.
S láskou
Lizzie

Drahý příteli,.. 24.11.

24. listopadu 2013 v 16:57 | Lizzie |  Mé myšlenky
Drahý příteli,
cítím se hrozně. Pořád si opakuji otázku: "Udělala jsem něco špatně ?" Přemýšlím, co jsem řekla, či napsala, ale nevím, co se mohlo stát. Snad jsem neudělala nic tak hrozného, ne ? Něco takového, že by nebyl schopný ani jedné zprávy. Nikdy to neudělal.
Málokdy se cítím takhle. Tak nejistě, bezmocně, ... Ale možná jen v těchto situacích si člověk uvědomí, co opravdu má. A že to nechce ztratit.
Občas si přijdu hrozně sobecká. Jakobych byla jediná, kdo má "problémy" a všechno se muselo točit jen kolem mně. To přeci není pravda. Nemám problémy, určitě ne takové, jako mají ostatní. Není to jen o mně.
Kéž by si mi mohl říct, co se děje...
Tvá Lizzie

Milý příteli,...15.11.

15. listopadu 2013 v 19:27 | Lizzie |  Mé myšlenky
Milý příteli,
dokázala jsem to. Konečně jsem se rozhodla. A nakonec to nebylo tak těžké, jak jsem si myslela. Občas věci nejsou tak obtížné, jak vypadají... to z nich děláme jen my sami. Myslím, že citát od Franze Kafky je vystihující: "Člověk může všechno, jen sám před sebou neunikne."
Teď bych si moc přála, aby to vyšlo. Jakmile se člověk pro něco rozhodne, už v tom vidí jen samá pozitiva a už si neříká důvody, proč to neudělat... proč neodjet do Irska. Drž mi palce, abych už svá rozhodnutí nechtěla změnit. Já jsem totiž tvrdohlavá, ale to jistě dobře víš ... Znáš mě.
S láskou
Lizzie

Drahý příteli,.. 12.11.

12. listopadu 2013 v 17:15 | Lizzie |  Mé myšlenky
Drahý příteli,
proč, když už si člověk myslí, že by za něco mohl stát, přesvědčí ho ihned o opaku ? Asi nejsem taková, jaká jsem doufala. Možná to byl jen malý střípek naděje, že bych někdy mohla být něco víc.
Poslední dobou se věci mění. Jsou přede mnou rozhodnutí, o kterých možná ani nejsem schopná rozhodnout. Vždycky jsem si myslela, že vím, co chci, ale jakmile přijde nabídka, na kterou jsem čekala, najednou couvám. Tedy, zatím necouvám, ale přemýšlím nad tím. Nesmím se bát. Slíbila jsem si to. Musím jít dál.
Drž mi palce
Tvá Lizzie


"Dabing, nebo titulky?"

11. listopadu 2013 v 16:36 | Lizzie |  Témata týdne
Záleží jak u čeho. Dívat se na horor s titulkama, je skoro sebevražda. Díváte se, pozorně sledujete text, jste nalepený na obrazovce a najednou bum ! Vyskočí na vás Jason z Halloweenu, Samara z Kruhu, či Freddy z Noční můry v Elm street. V tomto případě upřednostňuji dabing, protože se alespoň můžu chvílema schovávat za polštářem, aniž bych prošvihla nějakou mluvenou pasáž.
Co se týče jiných filmů, myslím si, že titulky jsou lepší. Jasně, že občas je člověk línej, aby něco četl, a když už je film nadabovanej, tak proč na něj koukat v angličtině ? Odpověď je jasná... abychom si procvičovali angličtinu. Oblíbená věta asi všech angličtinářek...
Včera jsem shodou okolností koukala na film Charlieho malá tajemství, v angličtině se jmenuje The perks of being wallflower. Viděla jsem ho nejdřív v angličtině a okamžitě jsem si hlavní postavu díky jeho hlasu zamilovala. V českém dabingu nezní tak, jak by měl... zní až moc šťastně a takový Charlie nebyl.
Uvedu ještě jeden příklad, se kterým se mnou většina lidí nesouhlasí. Hodně lidí říká, že česky nadabované Upíří deníky stojí za pendrek. Já na druhou stranu strašně zbožňovala hlas nadabovanýho Damona. Byl přesně takový, který se k němu hodil... takový ten ironický tón...
A co vy ? Čemu dáváte přednost ? :)

Milý příteli,...10.11.

10. listopadu 2013 v 20:28 | Lizzie |  Mé myšlenky
Milý příteli,
už jsem Ti dlouho nepsala a omlouvám se za to. Musím se ti přiznat, že si poslední dobou připadám hodně šťastná. Je to krásný pocit. Stále někdy nemůžu uvěřit, co všechno se mi splnilo. Někdy se ani nepoznávám. Dělám věci, o kterých jsem myslela, že nikdy nebudu mít odvahu udělat.
Také často přemýšlím o životě. Je zajímavé sledovat, jak se lidé mění. Neříkám, že je to špatně, ale jak mám mít jistotu, že je znám ? Co když někdy udělají něco, co změní všechno ?
Ty se naštěstí neměníš. Děkuji, že mě posloucháš.
S láskou
Lizzie

"Kam na rande"

7. listopadu 2013 v 21:11 | Lizzie |  Témata týdne
Co se týče prvního rande, tak podle mě není vhodné snad žádné místo... Zní to šíleně ? :)
Do kina ? Ne, vždyť tam si s člověkem řeknete dohromady tak 2 slova. Při 1. rande by měl člověk toho druhého aspoň trochu poznat.
Do kavárny ? Ne, sedíte naproti sobě a najedou dojde řeč... O čem mluvit, panebože ? Stále na sebe zíráte, uhýbáte pohledem a nikdo neví, co dál.
Na večeři ? Já nevím jak vás, ale mě strašně znervózňuje, když na mě někdo "cizí" kouká, jak jím :D
Na procházku ? To je podle mě jedna z nejlepších možností. Pokud je ovšem kam chodit :) Když dojde řeč, můžete mluvit o přírodě, o lidech, o počasí, ...

Já nejsem specialista na rande... asi nikdy nebudu. V podstatě na prvním rande vám bude buď krásně, nebo špatně a nebude záležet na tom, kde jste, ale s kým jste.

Po 14 dnech do školy...

3. listopadu 2013 v 20:23 | Lizzie |  Mé myšlenky
Už je to zase tady. Neděle večer, která jakoby symbolizovala začátek nového týdne. Nebylo by to tak hrozné, kdyby člověk neměl 14 dní "volno". Minulý týden jsem měla praxi v cestovce, což upřímně byli tak trochu prázdniny. A teď týden volno díky pondělnímu státnímu svátku a podzimním prázdninám.
A zítra zase ten šok. Vstávání v 5:30, a nekonečné jízdy autobusama, dlouhé školní hodiny, testy... Jak se vůbec smířit s tím, že další volno bude až na Vánoce ? :D
Musím brát pozitivně alespoň to, že uvidím spolužáky... A že je to docela síla některé nevidět 14 dní :D Ono se zdá, že to není moc, ale je to znát.
Jak snášíte vy začátek týdne ? :)