Červenec 2013

Konspirační teorie

30. července 2013 v 20:18 | Lizzie |  Témata týdne
Hned jak jsem viděla toto téma, vzpomněla jsem si na spolužáka, který nám vyprávěl konspirační teorii na téma 11.září. A dostalo mě to.
Když člověk zná detaily, začnou být některé věci opravdu trochu podezřelé.
Příběh 11. září zná asi každý, především tu část, kdy 2 letadla narazila do tzv. Dvojčat- Světového obchodního centra. Ale opravdu bylo vše tak, jak se řeklo?
Moc si napamatuji, co vše spolužák říkal, ale asi nejvíc mě dostalo toto:
Pokud se jednalo o teroristický útok, proč tedy "zaútočili" na dvojčata v 9 hodin ráno, kdy bylo v budovách daleko méně lidí, než by bylo později? Teroristický útok má přeci za cíl ublížit... a to co nejvíc.
Poté si vzpomínám na příběh budovy č. 7, která je součástí WTC a která spadla také. Ovšem do ní žádní letadlo nevrazilo. Pád budovy č. 7 podle některých spíše připomínal pád strhnutí budov... Umístil snad do ní někdo bombu ?
Říká se, že Americká vláda tají vše. Jejich hospodářství se odvíjí od 11.září...
Kdybych tohle v Americe řekla, nejspíš by nebyli rádi... a to dost. Nechci být proti nim, já ve skutečnosti zbožňuji Ameriku :D Můžou to být kraviny...to, co jsem napsala. Ale takové jsou holt někdy konspirační teorie.

To místo...

29. července 2013 v 20:00 | Lizzie |  Mé myšlenky
Jsem tu. A nedokážu popsat jak jsem šťastná. Zase vidím ty skvělé lidi, které jsem rok nebo více neviděla.
Je to nejkrásnější pocit v roce....když jedete autem a blížíte se do cíle. A pak se před vámi objeví ta stavba, která vám vyrazí dech. Vybaví se vám všechny vzpomínky, kdy jste sem přijížděli už jako malé děti a tleskali nadšením. A překvapivě se pořád to nadšení neztratilo.
Občas, když jsem byla ve škole, nějak jsem se v myšlenkách ocitla tady- přesněji ve velké hale u hlavních dveří a popadl mě pocit štěstí... Ale když jsem teď tu, je to daleko daleko lepší.
Jezdíme sem každý rok od mých 2 let, takže mi všichni lidé říkají, jak jsem vyrostla. Tak to bývá. Je neuvěřitelné, že jsme se tu zase skoro všichni sešli... Jakoby toto místo všechny přitahovalo...

Máte také své oblíbené místo ? :)

Malý princ

25. července 2013 v 14:39 | Lizzie |  Mé myšlenky
Knížku Malý princ od Antoine de Saint-Exupéryho jsme četli na prvním stupni a přiznám se, že jsem ji nesnášela. A nedivím se tomu, protože si nedokážu představit, že bych to jako 7-leté dítě pochopila. A teď, po 10 letech na mě Malý princ koukal z poličky v knihovně a já měla nutkání si ho znovu půjčit. Řekla jsem si, že tentokrát k němu třeba najdu tu správnou cestu. Vlastně je zvláštní, že to Antoine napsal pro děti, protože já jsem podstatu této knihy pochopila až v 17. Nebo to snad myslel tak, že vlastně všichni navždy zůstaneme tak trochu
dětmi ? :)
Četla jsem stránku a občas jsem si ji musela přečíst znovu, abych pochopila, co tím autor chtěl říct. Malý princ vykládá příběhy, ale nejsou podstatné děje, ale to, co z toho plyne. Člověk z této knihy může pochopit lásku, moc, nenávist, pýchu, smutek, ...
Nedá se to moc dobře popsat, alespoň já to nedokážu...
A co vy ? Četli jste Malého prince ?

Vzkazy, reklamy, dotazy

24. července 2013 v 13:48 | Lizzie
Pište cokoliv... :) No, né úplně cokoliv, ale ať je to nejlépe slušný :D

"Pro ana blogy"

23. července 2013 v 14:03 | Lizzie |  Témata týdne
Přiznám se, že když jsem viděla téma týdne "Pro ana blogy", jediné, co jsem se sebe dostala bylo: "Jo, a co to je ? " Nevím, proč jsem na žádný z těchto blogů nikdy nenarazila... Nicméně jsem to napravila.
Když jsem zjistila, o čem je řeč, napadlo mě: "Proč to ty holky dělají?" Jenže, když jsem potom četla jejich každodenní příběhy, uvědomila jsem si, že to není jejich chyba. Jsou prostě takové a nemohou s tím nic dělat. Nevyčítám jim to, ale myslím, že potřebují pomoc.
Musí být strašné se pořád hlídat, co jíte a tak. Je to vlastně i obdivuhodné, že vydrží nejíst, kvůli tomu, aby dosáhly svého. Ale není to dobře... co si budeme povídat. Hlavní otázka zní: "Copak se jim líbí, že jim lezou kosti, když zhubnou ? "
Nebudu Vám lhát, taky jsem hubená, lezou mi kosti, ale nemůžu s tím nic dělat, protože mám problémy se štítnou žlázou a i když se vážně snažím přibrat, nejde to... Je hrozné, když vám pak někdo řekne, že vypadáte jako anorektička... Proto nesnáším své tělo. Ale to je úplně opačný problém, než mají ony... ony to chtějí. I když je těžké pochopit proč...

Benelux

22. července 2013 v 11:37 | Lizzie |  Cestování
Do Belgie, Nizozemí a Lucemburska jsem se těšila jako malá. Jasně, že v den odjezdu je člověk tak trochu vystresovanej jestli pojedou austobusy či metro a jestli najde místo srazu, ale to k tomu holt patří.

Abych řekla pravdu, od Lucemburku jsem moc neočekávala. Lucembursko je přeci jenom malá země, ale nakonec mě hlavní město překvapilo nadmíru. Lucemburk leží na skalnatém masívu na soutoku dvou řek. Pohled na něho z výšky byl kouzelný.


Chodit v milionech stupních Celsia po památkách je náročné. O tomto jsem se přesvědčila v Bruselu, kde bylo na slunci vážně strašné horko. V takových chvílích má člověk chuť utéct zpátky do klimatizovaného austobusu. Jenže, to by byla škoda, ne ? :)
V Bruselu byla spousta lidí, což se dalo očekávat. Vyfotit čůrajícího chlapečka- jednoho z hlavních symbolů- bylo celkem těžké přes všechny ty lidské hlavy :)

Atomium- model základní buňky krystalové mřížky železa zvětšený 165 miliardkrát- raději zveřejňovat nebudu, protože je chráněno autorským zákonem. Jen napíši, že mě vážně překvapila jeho velikost. Představovala jsem si ho asi tak 5x menší a pak na mě vybafne stavba s koulemi o průměru 18 m :D Dovnitř jsme raději nešly...


Je to zvláštní pocit chodit po místě, kde se před několika desítkami let konala jedna z nejdůležitějších bitev. Takové je belgické Waterloo. Je zde pahorek, na kterém je socha lva. Opět nebylo lehké vystoupat 281 schodů v takovém teple :D


Nizozemí...
Země tulipánů, dřeváků, větrných mlýnů a co si budeme nalhávat.. i trávy.
Věděla jsem, že Holanďani jezdí rádi na kole, ale nečekala jsem, že uvidím snad více cyklistů než aut. Vážně, kam se podíváte, tam kolo... A pokud na vás zacinká, abyste se uhli, tak to opravdu udělejte, protože Holanďani nezastaví do poslední chvíle :)

Vesnička Kinderdijk se může pyšnit 19 větrnými mlýny na seznamu UNESCO. Procházka kolem nich za jasného počasí byla opravdu krásná.

V Rotterdamu se mi nejvíce líbili obytné kostky Blaaken. Musí být zvláštní tam bydlet :) Podlaha je tedy rovná a nábytek je přizpůsobený stěnám.


Přímořské lázně Scheveningen a vysoká teplota zcela pobízeli ke koupání v Severním moři. Váhaly jsme, zda do něho vlézt, protože jsme myslely, že bude studené. Ale příležitost vykoupat se v Severním moři se nebude jen tak opakovat, takže jsme tam prostě vlezly :) Voda nebyla studená... vůbec. Bylo to příjemné po dvou letech opět cítit moře :)


Amsterdam se hodně liší od ostatních měst v Nizozemsku. Na ulicích prodávají trávu, v uzších uličkách na vás za skleněnou výlohou čekají prostitutky a bláznivý turisti čůrají z loďky do řeky. Tohle možná zní dost negativně, ale tak to v Amsterdamu prostě chodí :) Lidé si tu dělají, co chtějí a tím je výjimečný. Řeknu Vám, že nebylo lehké vyznat se v těch všech kanálech (grachtech), ale naštěstí jsme měly mapu.
Tohle není moje fotka, protože jsem kupodivu žádnou nenašla, na které by byli vidět domy podél kanálu. To, je podle mě symbol Amsterdamu.

Ještě jsem pár věcí vynechala, ale bylo toho tolik, že bych se z toho zbláznila :D
Nedá se říci, co se mi na tomto výletě líbilo nejvíce. Všechno bylo super a všechno mělo své kouzlo.
Ono stačí, když jedete autobusem a pozorujete okolní krajinu a zažíváte ten nejúžasnější pocit.

"Zakázané ovoce"

15. července 2013 v 20:31 | Lizzie |  Témata týdne
Snažím se vzpomenou si na nějaký příběh z mého života, který by souvisel s příslovím: "Zakázané ovoce chutná nejlépe". Ale bohužel jsem nevymyslela nic jiného, než jak jsme ve škole na záchodech stále hráli na slepou bábu, i když nám učitelka 100x denně řekla, že to nesmíme dělat. Jasně, že vždycky když nás nachytala, tak jsme se hned vrátili. Bylo to, jako by nám to přikázala, né zakázala :)
Ale potom, jsem si díky jedné holčině, (které se omlouvám a děkuji) vzpomněla na můj příběh, který úplně sice nenaplnil toto přísloví, ale povím vám ho.
Je o mém bývalém třídním učiteli. Myslete si o mně co chcete, ale vždycky jsem ho měla ráda. Asi trochu víc, než bych měla. Měl vždy skvělé názory, mluvil krásně o životě a byl strašně hodný. Pokaždé, když jsme si spolu povídali, bylo mi fajn. Někdy jsem přemýšlela o tom, jaké by to bylo ho třeba políbit... Ale samozřejmě to nešlo, protože on byl učitel a já studentka (nehledě na to, že bych se k tomu stejně nikdy asi neodhodlala :D). Tím, jak to bylo komplikované a zakázané, tím to bylo více vzrušující.
Teď, když jsem na střední, chodím za ním jednou za rok. A ta hodina, kterou s ním strávím, je pro mě nenahraditelná. Je to skvělý chlap, který pro mě asi vždycky bude tak trochu zakázané ovoce :) Avšak nikdy, nikdy, ale vážně nikdy ho neochutnám...

Jack Dawson

13. července 2013 v 17:08 | Lizzie |  Mé myšlenky
Postavu Jacka Dawsona ve filmu Titanik jsem vždy zbožňovala. Byl přesnou ukázkou toho, jak bych chtěla žít. Skromný člověk, který bere život tak, jak přijde.
Vše co potřeboval, byla tužka a papír. Kreslil, cestoval po celém světě... Po ničem jiném skoro ani netoužím.
"Ať každý den stojí za to." To je podle mě nejúžasnější věta z celého filmu. Člověk by si měl život užívat jako Jack, nedělat si z ničeho hlavu, prožít neskutečné zážitky, ...
I když je to smyšlená postava, je to můj idol... člověk, který mi napověděl, co opravdu chci.
http://25.media.tumblr.com/tumblr_m2elesfDGZ1r5h1hzo1_500.jpg

Starověká egyptská modlitba

11. července 2013 v 18:14 | Lizzie |  Mé myšlenky
Smrt je jen branou do nového života - žijeme dnes, budeme žít znovu, vrátíme se v rozmanitých podobách...

Věříte v ní ? :)

Důchodci

10. července 2013 v 14:01 | Lizzie |  Témata týdne
Když jsem byla malá, říkala jsem babičce a dědovi, že bych chtěla být taky už v důchodu jako oni. Představa, že nemusím chodit do školy a můžu si dělat, co chci, byla pro mě tenkrát senzační.
Až po několika letech jsem si uvědomila, že to byla pěkná blbost :D Jak jsem mohla chtít přeskočit všechny ty roky svého života, jen kvůli tomu, abych nemusela "nic" dělat ?
Teď už se do důchodu netěším. Trochu se bojím, že budu mít pocit, že mě v životě už nic nečeká. Naštěstí mě od této představy odrazují moji prarodiče, kteří si života užívají naplno. Jezdí na kole, běžkují, plavou, jedí... :D Takhle nějak si představuju sebe jako důchodkyni :)