Březen 2013

Je tohle normální ?

30. března 2013 v 16:34 | Lizzie |  Mé myšlenky
Myslíte si, že je možné, aby měl člověk v sobě ... jak to jen říct, abych nezněla jako blázen... dvě duše ?
Já si totiž myslím, že je mám. V hlavě mám dva hlasy. Jeden něco říká, o čem jsem přesvědčená a pak se vymění a já si myslím a dělám úplně něco jiného, než mi řekl první hlas. No je tohle normální? Proč nemůžu mít v hlavě jen jeden hlas ? Jeden normální hlas.

Když tak o tom přemýšlím, asi mi totálně ruplo v bedně...
http://25.media.tumblr.com/tumblr_m4um4vyLuo1r20o7ro1_400.png

Velikonoce ?

29. března 2013 v 14:21 | Lizzie |  Mé myšlenky
Máte rádi Velikonoce?
Já se musím přiznat, že nesnáším velikonoční pondělí. Sice je fajn, že nemusíme do školy, ale já bych snad radši na to dopoledne šla :) (A to je co říct).
Na jednu stranu se mi ta tradice líbí, ale upřímně, co je hezkého na tom, že vás zmlátí ožralové (což jsou údajně známí, ale nikdy jste je neviděli), kterým musíte dát sladkost či vejce a pak s nimi ještě musíte konverzovat, protože se ostatní členové rodiny někam zdejchnou ?
A pak, když už si myslíte, že je konec a v duchu děkujete Bohu, tak v 11:55 ještě někdo zazvoní a vy máte chuť umřít :)
Ne, vážně, je mi to líto, ale asi nikdy nebudu mít ráda Velikonoce.

Přežít zítřek a prázdniny ! :)

26. března 2013 v 17:47 | Lizzie |  Mé myšlenky
Takže, zítra už stačí jen: vstát, jet MHD, jet dalším busem do školy, přežít ve škole, naobědat se, jet ze školy, stavit se v CK se smlouvama (a doufat, že je podepíšou :D), spěchat domů MHD, být doma 5 minut, popadnou bágl, jet opět MHD, nasednout na bus do Prahy, doufat, že v Praze bude na mě čekat má sestra :D (metrem ani tramvají sama nejedu :D), ubytovat se na ségřině koleji a jít spát.... a pak konečně začínají prázdniny !!!! :) Snad si to se ségrou v Praze užijeme :) Držte mi palce, abych tam dojela :D
Jak se vy těšíte na prázdniny ? :)

Výstřednost

25. března 2013 v 18:33 | Lizzie |  Témata týdne
Zabijácké téma. Radši ani nechci vědět, jak dlouho nad ním přemýšlím. Pod výstředností si představím člověka, který se něčím liší od ostatních. A právě teď, v tuto chvíli- v 18:21 25.3 2013, jsem si uvědomila, jak moc souvisím s výstředností já.
Celý život jsem se snažila nevybočovat z řady, neupozorňovat na sebe, ale já přece dělám pravý opak. Vážně, nikdy jsem si to neuvědomila. (Děkuju TT :D) Né, že bych vypadala nějak odlišně než ostatní. Jde spíš o to, jak se chovám. Přijde mi, že se ani trochu nepodobám nikomu, koho jsem kdy potkala. Je možné, že máte stejný pocit.
Nechci být výstřední... a třeba ani nejsem. Může to být jen můj pocit. Doufám.

A jak bych to shrnula ? Výstřední je z části asi každý člověk, záleží na tom, jak moc.

Proč jsem taková ?

24. března 2013 v 11:51 | Lizzie |  Mé myšlenky
Řekněte mi, proč se tak bojím změny ? Proč tolik řeším to, co si lidi myslí ? Proč slibuju něco, co nikdy nesplním ? Proč když přijde příležitost, zpanikařím a uteču ? Proč jsem taková ? Jde to vůbec se změnit ? Přestat být takovou kravkou, která kvůli těmto věcem nikdy nebude opravdově šťastná ?
V tuto chvíli se opravdu nenávidím ....

Vlak života

19. března 2013 v 16:44 | Lizzie |  Témata týdne
Každý má svůj vlak života, který někde vyjíždí a někde má bohužel konečnou. Avšak nevíme, kdy dorazíme do cíle. Nikdo to neví.
Vlak života má své zastávky, které mění náš život. Můžeme se rozhodnou, zda jet dál, nebo vystoupit. Pokud vystoupíme na nové zastávce, je to pro nás změna. Začínáme novou éru života. A potom, když se zase budeme chtít posunout dál, nasedneme do našeho vlaku, který nás odveze na další zastávku.
I vlak života má své poruchy, u kterých nevíme, co dělat. Možná se trápíme, ale musíme si uvědomit, že život jde dál, stejně jako vlak, který se nakonec rozjede. Sice mu to třebá trvá, ale rozjede se :)
Cesta vlakem života by měla veselá. Měli bychom poznávat nové lidi, kteří si k nám přisednou a nebo se prostě můžeme jen dívat z okna :)

Místo, kde chci žít

11. března 2013 v 21:03 | Lizzie |  Témata týdne
Když jsem viděla toto téma, okamžitě mě napadlo to místo. Je to město, které zbožňuji přesto, že jsem v něm nikdy nebyla. New York city- to je jméno města, které když někdo vysloví, mám husí kůži. Ani nedokážu spočítat, kolik jsem viděla dokumetů, kolik jsem nakreslila obrázků, kolik mám doma věcí, které se týkají New Yorku. Proč vlastně? Jak jsem se dokázala zamilovat do města, ve kterém jsem nikdy nebyla?
Kamarádka se mě jednou zeptala: "Proč si myslíš, že ten New York je tak úžasnej?" Já jí odpověděla, že to nevím, že se možná mýlím. Že až tam třeba jednou přijedu, budu možná zklamaná. Ale ve skutečnosti tomu vlastně asi nevěřím.
Na New Yorku se mi líbí, že se tam pořád něco děje. Vyjdete na ulici, kde jezdí žluté taxíky, po chodníku jdou tisíce lidí a nad vámi se tyčí několikametrové mrakodrapy. Je to město, které nikdy nespí. New York je prostě můj sen. Je to město, kde chci žít.
http://www.hdwallpapers.in/walls/new_york_skyline-wide.jpg

I wish to go to Paris...

10. března 2013 v 17:02 | Lizzie |  Mé myšlenky
Mám chuť jet do Paříže.... Bože, tak ráda bych si teď lehla před Eiffelovku, nebo se procházela se po Champs-Élysées nebo vstoupala po Montmartru. Podvečerní Paříž... co může být krásnějšího ? Hodně lidí, hudba, západ slunce...
Jenže Paříž je daleko. A moc mi chybí....
Co může člověk dělat? Leda si zapnout Street view v Google Earth a doufat, že to pomůže....

Omlouvám se za mé stěžování... Musela jsem se někde vykecat :)

http://t0.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcR82V6uvKYGuHma-f6uzWm4zHsqKhu8cfFmPPGr4WQHFJFR5ylQ

Keep Smiling

9. března 2013 v 9:35 | Lizzie |  Mé myšlenky
Tak jsem tak hledala nějaké pozadí na plochu a narazila jsem na tento obrázek. Ten citát se mi vážně líbí. A teď, když pokaždé kouknu na plochu, usměju se :) A o tom život je, ne ? :)

Příběh

8. března 2013 v 14:27 | Lizzie |  Mé myšlenky
"Už bychom se neměli vídat Wille," řekla Julianne s vážným výrazem. Ve skutečnosti se jí však chtělo plakat, ale musela být silná. Už to dál nemůže pokračovat.
"Proč?" zeptal se William a vyděšeně hleděl do jejích očí.
Julianne vzdychla, ale stále se snažila být v klidu. "Ty víš proč, Wille. Chodíš s mojí sestrou a se mnou trávíš víc času, než s ní. Předstíráme, že se nic neděje, ale děje. Musím se s tebou přestat vídat, protože k tobě začínám něco cítit."
William se na chvíli odmlčel. Hledal správná slova, ale nemohl je najít. "Taky k tobě něco cítím," přiznal a přistoupil k ní blíž.
"Wille, " vzdychla opět Julianne, "mezi náma se nemůže nic stát."
"Já vím, já vím", řekl rychle Will, "ale když jsem s tebou, jsem šťastnej. Já Lucy nemiluju. Asi jsem s ní proto, abych mohl vidět tebe."
Julianne se zarazila. "Ty chodíš s mojí sestrou, abys mě mohl vídat ?!"
"Co jsem měl dělat?" ptal se skoro naštvaně Will. "Kdybych se s Lucy rozešel, nikdy bych tě už neviděl. Věděl jsem, že bys se mnou nechtěla chodit, protože jsem byl kluk tvé sestry."
"A co Lucy?" zařičela Julianne. "Copak je to k ní fér?"
"Není," souhlasil William po chvíli. "Julianne, já tě nechci ztratit. Nešlo by to s Lucy nějak probrat?"
Julianne se zamyslela. Nad touto otázkou přemýšlela celé dny a celé noci. "Wille, s Lucy jsme se celé roky nenáviděly, ale až teď jsme se konečně trochu sblížily. Konečně mám pocit, že mám sestru. Copak bych jí to mohla udělat? "

Tak co myslíte? Jak by to mělo dopadnout ? :)